Vnitřní parazité koní
Endoparazité seřazení podle závažnosti:
Malí strongylidé (Cyathostominae)
Jedná se o nejvýznamnější endoparazity koní dnešní doby. I přes jejich nízkou patogenitu jsou pro koně rizikem. Jsou totiž schopni osídlit koňské střevo ve velmi vysokých počtech a způsobovat tak vážná onemocnění.
Do prostředí se dostávají jako vajíčka s trusem koní. Z těch se na pastvě vylíhnout během několika dnů infekční larvičky, kterými se koně po požití nakazí. V tlustém a slepém střevě se larvy osidlují stěnu střeva, kde zůstávají v podobě dalšího vývojového stádia, hypobiotocké larvy. Jedná se o klidové stádium, ze kterého se za jistých podmínek vyvíjí dospělec žijící v lumen střeva. . Doba, za kterou se encystované larvy uvolňují opět do lumen střeva, kde se mění v dospělce, je ovlivněna různými faktory. Mezi ně patří např. počasí nebo stres, všechny faktory nejsou však známy. Uvolnění velkého počtu larev naráz způsobuje onemocnění zvané larvální cyathostomóza s typickými projevy (hubnutí, průjem, koliky, otoky). K tomuto onemocnění jsou predisponována převážně mladá zvířata (do 6 let věku).
Mezi nejrižikovější endoparazity se dostaly především díky své schopnosti rezistence vůči léčivým látkám. Rezistencí se rozumí situace, kdy populace parazitů přežívá terapeutickou dávku léčiva v porovnání s jinou populací stejného druhu. Její citlivost na danou látku je snížená. Tato schopnost parazitů je dědičná, uchovává se tedy v dané populaci dlouhodobě. Na podzim roku 2011 byla nalezena ve Velké Británii u oslů populace malých strongylidů rezistentních na většinu na trhu dostupných antiparazitik! I přesto, že zatím nebyly nalezeny takové populace u koní, je tato situace celosvětově alarmující. V České republice jsou zatím potvrzeny rezistence malých strongylidů na některé účinné látky. Tato skutečnost si žádá vytviření nového systému léčby koní proti endoparazitům. Snížit riziko vzniku a šíření rezistence by měla selektivní anthelmintická terapie.
Škrkavka koňská (Parascaris equorum)
Vysoce významným parazitem zůstává i v dnešní době škrkavka koňská (Parascaris equorum). Dospělý jedinec může dosahovat až 40 cm. Na rozdíl od malých strongylidů se koně nakazí přímo pozřením vajíčka, která jsou opatřena tlustým odolným obalem a speciální vrstvou, díky níž se vajíčka zachytávají v prostředí, kde perzistují i několik let. Jedná se o typickou stájovou infekci. Po nakažení se v těle hostitele vylíhne larva, která migruje ze střeva přes vnitřní orgány, které tímto poškozuje, do plic, odkud je vykašlána a polknuta. Ve střevě pak dokončí svůj vývoj. Infekce jsou nebezpečné obzvlášť pro mladé koně, kde může při větším počtu škrkavek docházet až k ucpání či ruptuře střeva. Starší koně mívají proti škrkavkám účinnou imunitu. Stejně jako na strongylidy, také na škrkavky, nejsou díky jejich rezistenci účinná některá antiparazitika. (foto Vergleichende Tropenmedizin und Parasitologie, Veterinärwissenschaftliches Department, Ludwig-Maximilians-Universität, München)
Tasemnice koní
Jedním z nejčastějších vnitřních parazitů koní jsou tasemnice (Anaplocephala perfoliata, A. magna, Paranoplocephala mamillana). Vývoj jejich infekčních larviček je nepřímý přes půdní roztoče, jsou tedy vázány na pastvinu. Dospělci se přichytávají na střevo, které tak poškozují a dráždí. Může dojít k proděravění střeva nebo jeho v chlípení způsobeného nadměrnou peristaltikou vyprovokovanou tasemnicemi. Nebezpečnost tasemnic spočívá v komplikované diagnostice a faktu, že jsou vnímavé jen na některá léčiva. U nás na trhu je momentálně dostupný pouze praziquantel, který je kombinovaný s jinými účinnými látkami, převážně makrocyklickými laktony (ivermectin, moxidectin). Tyto preparáty patří mezi finančně náročnější. Mnoho chovatelů je proto nepoužívá a neuvědomuje si, že své koně proti tasemnicím nechrání. (foto Vergleichende Tropenmedizin und Parasitologie, Veterinärwissenschaftliches Department, Ludwig-Maximilians-Universität, München)
Velcí strongylidé (Strongylus spp.)
V minulosti velmi rozšíření a vysoce nebezpeční velcí strongylidé (Strongylinae, S. vulgaris, S. equinus, S. edentatus) jsou dnes potlačeni. Díky dřívějšímu zaměření na jejich problematiku a nepřítomnosti rezistence na antiparazitika se je podařilo úspěšně eliminovat. Jedná se o několik centimetrů velké helminty žijící ve slepém a tlustém střevě. Dospělci přímo ve velké míře neškodí. Nebezpečné jsou vývojové larvy, které po pozření vycestují ze střeva do dutiny břišní a usazují se převážně v cévách. Ty můžou vážně poškodit či ucpat a dochází k narušení krvení příslušné oblasti. Způsobují tak vážné koliky často řešitelné pouze chirurgicky. Pokud dojde k usazení larev v aortě a nedostatečnému prokrvení svalů, mohou při zátěži, kdy jsou požadavky na přísun okysličené krve vyšší, způsobovat kulhání až upadávání koně. V klidu je dané zvíře často bez příznaků. Tento jev se odborně nazývá cladicacio intermitens. (foto Vergleichende Tropenmedizin und Parasitologie, Veterinärwissenschaftliches Department, Ludwig-Maximilians-Universität, München)
Roup koňský (Oxyuris equi)
V poslední době získává stále na významu roup koňský (Oxyuris equi), parazit, který se u nás dříve téměř nevyskytoval. Je jediným endoparazitem, který přímo způsobuje drhnutí ocasu koní. Toto chování koní upozorňující majitele zvířete na to, že není vše v pořádku, vyvolávají samičky, které se vysouvají z konečníku a kladou do jeho okolí vajíčka opatřena lepivou hmotou. Třením o okolí se vajíčka rozšíří a ulpívají na stáji a jejím vybavením, odkud se nakazí další koně, popř. dochází k autoinfekci (samonakažení). Vajíčka jsou velmi odolná, proto se roupa ze stáje zbavuje obtížně. Laboratorní diagnostika není vždy jednoduchá, nejúčinnější je roupa zjistit přímo ve stáje (typické chování koně, odřený ocas, šňůry vajíček v okolí konečníku, diagnostika lepicí páskou).
Háďátko koňské (Strongyloides westeri)
Háďátko koňské (Strongyloides westeri) je drobný endoparazit způsobující klinické problémy převážně u hříbat v prvních týdnech života. Z prostředí se koně můžou infikovat perkutánně, přes kůži. Larvy se lymfatickými žilami a cévami přesunují z končetin do plic, odkud jsou vykašlány a polknuty, aby mohly v tenkém střevě dospět. Některé larvy se usazují ve svalovině a také mléčné žlázek klisen, přecházejí do mléka a jsou zdrojem infekce sajících hříbat. Těm způsobují průjem, který je často mylně považován za „říjový“.